Dnes nebo nikdy. Na klukách (Jenda Tomáš) je už znát určitá netrpělivost, přijeli si na Gardu přeci především zalézt a zatím jen utrácíme čas na kolech a na ferátkách. Počasí nevěstí nic dobrého, nicméně odhodlaně balíme a Laďa nás veze směr Nago. Dolní parkoviště schované v téměř neprůjezdných vinicích, cesty po městě rovněž nejsou stavěny pro motorová vozidla (šířka tak zrcátko + 5 cm). Nakonec nás Laďa vysazuje na místě, které se nejvíce blíží tečce na Tomovo lezeckém plánku a vyrážíme do lesů v očekávání skal. K těm kupodivu po chvíli dorážíme a daří se i další neskutečná věc. Podle sporadických názvů cest na skále se Tomovi daří určit naší polohu v plánku a nasměrovat naše kroky k něčemu lezitelnému. První snadná cesta na rozlezení nám padla rovnou do oka - tuším 4b. Bez větších obtíží vyvádí Tom, následuje Fred a já nakonec. Cestou k dalším 5 c se pokoušíme nastoupit do nějaké krátké 7 (marně). Další tři příjemné 5c jsou naskládané hned vedle sebe, kluci se postupně střídají ve vyvádění, mě nechávají tradičně závěr, spojený s úklidem materiálu. Zabraní do „extrémního“ lezení si na poslední chvíli všímáme, že Ježek s partou již také dorazil, pravděpodobně šli po hluku. Rozbalili se hned vedle, kde dávali jednu šestku za druhou. Tahal Ivan, Ježek i Bob přelezli většinu po něm. Jejich výzvám, ať si to také zkusíme, když už lana visí, jsme nakonec podlehli i my. Jednoznačně nejdále dolezl Fred, kterému chyběly ke kruhu snad 2 metry. Tom skončil někde pod půlkou a já ještě o něco níže. Ježek a spol se ještě přesunuli do našeho sektoru, s menšími obtížemi přelezli ty naše pětky a pomalu byl čas balit. Mezitím se pro nás dobelhal Laďa, kterého jsme k žádným lezeckým pokusům nepřesvědčili, vymlouval se na bolavá záda. Návrat opět motorizovaný, opět téměř za tmy. Tradiční vínko ….
Večer jsem ještě do zásoby s Laďou vyprojektovali celkem povedenou trasu, která hned následující den přišla vhod. Základem byla nově pořízená mapa, která pokrývala především severní část jezera, včetně oblasti nad Arcem. Z loňska jsme věděli, že Lago di Ledro je dobrá volba, na sever se táhla nádherná cesta „v podstatě vrstevnice“ tak zbývalo jen dořešit otočku, návratová cesta byla rovněž jasná. Laďovi se podařilo cestu naťukat do GPS a s pocitem dobře vykonané práce jsme se odebrali na kutě.
Žádné komentáře:
Okomentovat