Parkování v Rivě dnes složitější, všude beznadějně plno, Laďa celkem spolehlivě nachází dle GPS nástup na ferátku, místo na parkování bohužel už ne. Situaci ještě zdánlivě komplikují dva místní policisti, kteří neodbytně tahají Karla z vozu v okamžiku, kdy se rozhodl, že se otočí přes dvě plné čáry. Nakonec jsem pochopili, že problém byl v SPZ-tce, která zůstala v Malcezine na přívěsu pro kola. Plynulou italštinou jsem se domluvili, slíbili nápravu a vyrazili hledat Laďu. Nádherné poloprázdné parkoviště nám nakonec ukázal místní občan, když jsme se mu pokoušeli zaparkovat před barákem. Určitě jsme kolem něj několikrát projeli bez povšimnutí. Ještě souřadnice do GPS, vybalit úvazky a hurá k nástupu. Ten jsme našli celkem bez problémům díky Laďovu digitálnímu vedení. Nástup poměrně strmý a dlouhý, výška utěšeně přibývá, nádherné výhledy na Arco a jezero, míjíme několik školních výletů, naštěstí bez ferátových setů. Vlastní ferátku tvoří soustava ocelových žebříků délky od 20 do 70 m, sklon od 70 do 90 st. Po počáteční nedůvěře se akce účastní i Karel a evidentně nemá žádné problémy. Cesta na horu je místy zatarasená méně zdanými nebo závratí trpícími němci, ale nakonec všichni bez větších obtíží dorážíme na výrazný vrchol. Následuje hledání optimální foto-polohy pro Ludvíka, oběd a nádherné výhledy. Sestup se nakonec ukázal jako kámen úrazu jinak snadné ferátky, neb byl díky převýšení přes 1100 m nekonečně dlouhý a někteří se namožených stehenních svalů nezbavili do konce pobytu. Tuto skutečnost jsme při výběru ferátky lehce přehléhli nebo nedocenili. Večer stíháme ještě dvě akce – jednak nákup v Arcu s horolezeckými potřebami, jednak setkání s Ježkem a spol. S obchodu si odnášíme asi tři trička „Spirit of Arco“, která se okamžitě stávají oficiálním dresem výpravy a postupně se jím dovybavují všichni členové. Nejvýhodnější je nákup tří kusů a tak si tričko odnášejí i ti, kteří původně žádné tričko nechtěli. Ježka nacházím v hospůdce u kostela v Arcu, postupně doráží jeho kompletní skupina a domlouváme lezení na zítřek v Nagu. Mezitím mě po drobných komplikacích nabírají naší a dojíždíme do campu opět motorizovaně, téměř za tmy: Tradiční večer u vína, sýru fotek a plánů na další den.
Žádné komentáře:
Okomentovat